Zase ta nerovnováha

Čím hlouběji se zajímám o problematiku hormonální nerovnováhy, především u žen po MP a nebo po hysterektomii, tím více docházím ke konkrétním závěrům. Sleduji spoustu "alternativců" a spousty více či méně odborných článků, případně drobných studií.

Hormonální nerovnováha je způsobena jak dědičnými predispozicemi, tak především stravou, životním stylem a životním prostředím. Tedy prevence a osvěta v této oblasti by přispěla k omezení gynekologických problémů všeobecně. Proč tomu tak ve veřejném prostoru není nevím, asi byznys.

Pani Tuatti má zkušenosti a zastává názor, že u žen s endometriózou je mimo jiné třeba zcela vyřadit všechny zdroje obsahující isoflavony a kumestany a jelikož si myslím, že endometrióza je komplexní problém, určitě tento názor nezpochybňuji a pokud někdo s tímto onemocněním požádá o radu, raději ho nasměruji na odborníka v dané oblasti.

A nyní to, k čemu jsem dospěl. Spousta žen je v estrogenové dominanci a z toho plynoucích problémech. Tato dominance způsobuje kromě jiného silnou MS a myomy a medicína to v krajním případě řeší hysterektomií, leckdy zbytečnou, s hromadou subjektivních i objektivních, především dlouhodobých následků a to i závažných, které z dlouhodobého hlediska nejsou většinou dávány do souvislosti s operací, asi záměrně, tyto operace jsou přeci jenom významným příjmem zdravotnických podnikatelských subjektů. Řada možných i faktických dopadů operace ženám není sdělována, především ty v delším časovém horizontu přicházející, asi záměrně a naopak ženy jsou cíleně mystifikovány a neškodnosti tohoto zákroku, o to, že nebude mít žádný vliv na budoucí životní komfort a sexuální funkce, ale jsou to lži. Jenomže operace sama neodstraní příčinu, tedy estrogenovou dominanci a ta dál tělu škodí. Tedy klasická medicína odstraní orgán, na kterém se symptomy projevily, ale neodstraní příčinu, lékař se tak fyzicky zbaví projevů problému.

Postupným poznáním, spoustou vynaložených prostředků a zkoušením pokus – omyl, hodin pročítání článků, odborných článků a knih jsem dospěl k závěru, že skutečným základem je životní styl a strava, tedy v prvním kroku změna sebe sama. Tedy vyloučení vysoce průmyslově zpracovaných potravin, smažených jídel, minimalizace příjmu cukru, bílé mouky, mléka a mléčných výrobků, kromě kysaných a zrajících, vyřazení alkoholu, cigaret a energetických nápojů, omezení kávy, zvýšený příjem především zeleniny, ovoce tak 1/3 příjmu zeleniny, zdravé tuky, tedy minimalizace slunečnicového a řepkového, úplné vyřazení rostlinných ztužených tuků, naopak zdravý je olej olivový, kokosový, semena, avokádo. Dostatek příjmu vhodných bílkovin. Ruku v ruce s tím, tedy hned na druhém místě, je očista a "nastartování" jater, jejichž správná funkce je pro hormonální rovnováhu zásadní. Jedna alternativní odbornice na stravování dokonce doporučuje začít roční očistnou jaterní kůrou, nejsem schopen posoudit, jek rychle je možné játra očistit a nastartovat, jedná se asi o individuální záležitost, nicméně to považuji za jeden ze zásadních kroků. Zde se mi jako funkční jeví kombinace indol-3-karbinol, podporující jaterní metabolizaci estrogenů na odbouratelné metabolity a snížení produkce silných a karcinogenních metabolitů estrogenů, které se vrací do oběhu. A resveratrol, jakožto inhibitor aromatázy. Obě tyto látky mají samozřejmě i řadu dalších gynekologicky prospěšných účinků. Jako prvotní krok je vhodné zařadit tříměsíční kůru ostropestřec nebo kořen pampelišky.

Dalším krokem je uvedení střevního mikrobiomu do pořádku. Střeva můžete dočasně podpořit probiotiky a butyrátem.

A jak píšu, netroufám si zpochybňovat zkušenosti odborníků na endometriózou. Dospěl jsem však k závěru, že u ostatních žen s gynekologickými problémy nemusí být potraviny a doplňky obsahující isoflavony a kumestany problematické. Tyto látky se ochotně váží na estrogenové receptory, ale mají oproti vlastním estrogenům velmi slabý estrogenní účinek. Původně jsem si myslel, že tím, že obsadí tyto receptory, zbývá v těle více estrogenů a tedy jejich hladina stoupá. Dalším poznáním jsem však dospěl k tomu, že tyto látky umí komunikovat s endokrynním systémem a předávat mu informaci o dostatku estrogenů, a pokud je podpořena metabolizace v játrech, hladina estrogenů nestoupá. Tedy že u žen s problémy s MS či s myomy není doplňování těchto fytoestrogenů kontraproduktivní a při správném použití vede k hormonální rovnováze, samozřejmě při sledování hladin hormonů.

Dosáhnout hormonální rovnováhy u žen po hysterektomii s adnexektomií je problematičtější, protože není pravdou, že vaječníky po MP přestanou produkovat hormony, s hormonální produkcí skončí pouze kůra vaječníků, funkci přebírá dřeň vaječníků a sklesající tendencí 1-2% ročně dál hormony produkují. Těmto ženám tedy na produkci hormonů, nezbytných pro zdravý život pak zbývají nadledviny, tuková tkáň, jako hlavní zdroje a mozek a několik dalších orgánů, produkujících malé množství hormonů. Odstraněním dělohy a vaječníků dále dojde k zásadnímu zásahu do komunikace v rámci endokrinního systému. O to je potom obtížnější, dostat hladiny hormonů pod kontrolu a tělu chvíli trvá, podle mého názoru i více jak rok, než se s novou situací nějak porovná, samozřejmě za přispění bylin a doplňků.

Klasická medicína volí hormonální substituční terapii, a i když vědecké poznání jde kupředu, při užívání HST 5 let a více významně stoupá riziko karcinomů a dalších problémů u všech podávaných syntetických hormonů.

Tedy doplňování fytoestrogenů nemusí být vždy kontraproduktivní, při sledování hormonálních hladin a podpoře jaterních funkcí může přispět k hormonální rovnováze a tedy k řešení gynekologických problémů, samozřejmě je potřeba zároveň sledovat hladinu progesteronu a jeho vzájemný poměr k estrogenu, který by měl být estradiol/progesteron u žen ve fertilním věku nejméně 1/100 až 1/400 a u žen po menopauze či po odstranění vaječníků minimálně 1/30, lépe 1/50 a více. Bohužel, většinu gynekologů hladiny hormonů nezajímají, přitom by pravidelné vyšetření a následné doporučení na změny v životním stylu, stravování, případně užívání doplňků by mohlo vést k prevenci velkého množství gynekologických problémů. Ale klasická medicína asi nemá zájem o prevenci, obzvláště takovými postupy, které nelze patentovat.